Anotace: docela obyčejné....
Váhání v krajině slova co vrací
ozvěnu tvého zrání
když ztrácí
svá přání
Myšlenko postůj jsem jen tvář
zrcadlo odhalí
kdo je tady lhář
sny co jsou tak troufalí
Možná jen každý dál se dívá
hledá jen hloupé něžnosti
jenom možná vítr zpívá
když najde svoje všednosti.
Co je to vlastně všednost?
Není-li to zapomětlivost způsobená pamětí.
Díky pamětí zdá se nám,
že je to všechno kolem stejný
jako včera ... jako předevčírem ...
Ale vlastně se jen
jeden zapomněl na svět dívat
s otevřenou myslí jako dítě,
zapomněl být tady a teď ...
17.08.2010 12:24:00 | Romana Šamanka Ladyloba