JEN SI TAK TROCHU SÁHNOUT NA ŠTĚSTÍ...

Tebou hlídaná nechávám se vést,
jednou z milionů nebeských cest,
abych bříšky prstů na noční nebe,
z hvězdného prachu psala pro Tebe,
slova z Tvých očí šeptající,
co vyčetla jsem z nich při měsíci.
Srdce máš bolavé králi můj,
a tak tu se mnou ještě stůj.
Já kdysi dávno slovo Ti dala,
že bych Tvé srdce rozesmála.
Odpusť,neumím zbavit Tě této bolesti,
však tady sáhnem si na chvíli na štěstí.
Tady nahoře,zkus si to představit,
jen Ty a já,čas můžem zastavit.
Sáhni si na štěstí skrze mé ruce,
dej mu svůj rozměr,buď mu vůdcem.
Cítíš ho? Je nekonečné a tak mocné,
je pevné,horké i vroucné...
Chutná jak blízkost muže a ženy,
když srdce se ponoří do ozvěny,
ozvěny společného v tichu mlčení,
v níž každý okamžik je vznešený.
To štěstí má v sobě ochrannou moc,
hlídej ho se mnou i příští noc.
Hlídej jak mocnou masku s rohy,
je ukutá ze železné touhy,
můj králi Vikingů...