Údolí rozhodnutí

Otěže jsem z rukou pustila
už nechci řídit cizí vůz
Proč tuhle cestu jsem si zvolila?
Teď za sebe se rozhodovat zkus

Loukotě slunečního kočáru
v pravé poledne se třpytí
O zítřku nerozhoduj postaru
Vůz se do propasti řítí

Na všechno myslet, nejbdělejší
s úsměvem, hledí otevřené
Myšlenky chmurné z čela tvého
myslím, že nikdo nezažene

Vládneme všichni stejnou silou
jež propůjčena byla nám
Jen skrze Něho já tě miluji
stejně tak miluj mě ty sám