Anotace: . . .nikdo neví dne ani hodiny. . .a někdo potká smrt. . .a už ví. . . doléhá na mě depka:(
* PRVNÍ DEN - ODPOLEDNE *
cos to povídal
viděl jsi smrt
před naším domem
já vím, že nejsi blázen
ne, nesměji se Ti
beru Tě vážně
. . .
co se děje
jsi bílý jako stěna
snědls něco
ne opravdu, jako stěna
sedni si, uklidni se
a pověz, co Tě trápí
. . .
že do rána zemřeš
to je přece nesmysl
smrt to povídala
smrt je němá
. . .
nejseš sjetej
že nehulíš
fajn, nekřič
já Tě chápu, vážně
. . .
dobrá, zůstanu, neboj
ano, zůstanu u Tebe
budu u Tebe přes noc
nic na mě nezkoušej
žádný noční hrátky, rozuměls
* DRUHÝ DEN - RÁNO *
hej, vstávej miláčku
je nový den
zlato, neslyším Tě
děsíš mě, mluv
. . .
obrátila bezvládné tělo
. . .
říkala si, že
nebude brečet
. . .
jenom se divila jeho
náhlé smrti
. .
jak mu smrt mohla říct
o jeho skonu
.
vždyť je to nesmysl, ne?
Když se zamyslím nad obsahem Tvé básničky, myslím, že přenos myšlenek či úkaz, že existuje něco, jako "vidiny", existuje... cosi vím i ze svého okolí... A co s týká depky, o tom vím taky své, ale s tou se musí bojovat. Zakousni se do něčeho, co tě baví a hlavně nebuď sám!
22.08.2010 19:29:00 | labuť
pochodila jsem si v tom
mám depku hlubší než Ty
takže řeknu ti
budeme muset začít
snít
a ode dna se odrazit
ST je to velmi reálně smutně trpké.
20.08.2010 18:36:00 | Mbonita