Okna do ulice

Den znehybněl strnul v půli
tak jako se půlí čas našich doznání proseb a toužení
Uvnitř zas všechno hoří
v plamenech se bortí kulisy dřívějších dějství
V popelu a troskách slov
jednou se kdosi pokusí nalézt několik rekvizit
Brýle vyšlé z módy utišující léky s lahví laciného koňaku
a nedopsaný syžet našeho dramatu

Nikdy jsem neměl souhlasit s transfuzí tvé krve
v té podivné klinice plné šarlatánů
Raději odjet daleko na pobřeží
z bílých talířů večeřet plátky syrových ryb
Vrátit se zpět jako mlčenlivý čtenář klasiků

Prázdnem pláží při odlivu
nechat se dovést k myšlenkám
na sedm polobohů mléčné dráhy
Jaká asi byla jejich výchova slunce
a který z nich mu řekl nikdy nevyhasni?
Jaký význam měl čas plynoucí ke hrám s tvými ňadry
ode dne kdy v tom stejném městě Hitler hrál kulečník?

Cesty tam a zpět
od ženy k ženě podél oblouku oceánské duhy
O ničem jiném Evropan chorý na mysli
snad psát ani neumí

Otevři prosím okna do ulice
dnes se mi špatně dýchá a cítím se malátný