Kapka vody

Anotace: podobenství

Cítím se být nicotnou kapkou v řece,
kterou proud vody jen bezmocně unáší,
nejspíše nakonec skončí na dně v moří,
či vcedí do břehu, nebo se vypaří.

I sám člověk je rozpuštěn mezi lidmi,
a tak životem proplouvá jako chmýří,
krátkou na jednom místě pobývá chvíli,
nikdo neví odkud přišel a kam míří.

Bezelstně je kapka ve svém živlu šťastná,
třeba když lůno dívek může pohladit,
nahých těl za měsíčku v tůni pod jezem,
kde vášeň svou se pokoušejí ochladit.

Zatím jsem životem proplul dobře,
náručím prošlo mi již dívek několik,
kochal se krásou dívčích těl bez závoje,
a trýzeň touhy jim pomáhal uhasit.

Jakou má vlastně kapka vody šanci,
zpět do řeky se svého štěstí vrátit,
přec dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky,
nikomu se to dosud nepodařilo zhatit.

Snad ani jednou do ní nelze vkročit,
vždyť každá řeka je neustálá změna,
i životem můžeme proplout jen nyní,
a když už jsme se do něj jednou zrodili,
je třeba se v něm co nejvíce smočit.