Brána

Anotace: Moje první báseň, kterou jsem kdy napsal. Doufám, že se vám bude líbit.

Starý moudrý kameník,
u brány podsvětí stál
a bez ruky zachvění,
do kamene vytesal.

Jména přemnohá,
jména zlověstná,
jména slavná,
jména prachem zapadlá.

Vyplouvám z nicoty,
a můj zrak na něj spadá.
Jeho pohled plný jistoty,
mne pomalu na zem skládá.

Je to sen?
Je to klam?
Je to smrt?
Je to život?

To co je za ním, hustá mlha halí
a tak ptám se ho „Kde to jsem?“
„Chlapče, zde prochází staří i mladí, velcí i malí,
Zde je brána otevřená všem.

Brána zlatá.
Brána smrtelná
Brána stará
Brána nového života

„A teď se vrátím k práci“ pronesl kameník
„Omlouvám se tedy, že jsem rušil“ odvětím já
„Ba ne, chlapče, mrtví nikdy neruší, ti pouze procházejí“

„Ach tak…….“