SKURDUPEL VYCHÁZÍ V LISTÍ PÁDU

***

Otevřená střecha a schody bez stupňů
fiály v zásypu zbořených zdí
ční a ční, ční
ještě jsem nebyl … ony byly
s dělovou koulí ve vratech
vítali padlí řvoucí kohortu
potichu
já řval, když jsem se narodil

za vrátky na dvorku, jak prase v neckách
myli mou krev a chlastali
běhal jsem v keckách po hrobech pradědů
to už jsem žil
vyhlížel dopředu, tam byl můj cíl
panel to zarazil, zbývaly komíny čnící
mraky nebyly, halil je kouř
a slunce koukalo z obrázků … mých

vyprávěl mi o něm pozůstalý brácha
pokud byl
znal mladou ženu, než se v hroudu potratil
dlouho se mnou nepobyl
ještě jsem všechno nevěděl a už se nedozvím
jen vím, že jsem a on není
poučení
kdyby žil, já bych se smrti nedožil

pohani a jiné chtíče
v zahradě dva petrklíče, levý a pravý
smrtka říká, jsi zdravý a já
já jí děkuji … kurvě vychrtlé
peníze nestojí a pořád mě chce
ze zadku, zepředku pořád mne nahání
ze strání kde jsem byl kluk
už ani muk … přichází klekání

***