Žhavý uhlíky zůstaly v srdci
a pálí tě i po hádkách
jsem věčný snílek bez pomoci
který si žije v pohádkách
Promarňuji čas čekáním
na krátký pohlazení
tiše samotě se nebráním
než sebereš mi snění
Chceš mě a já tebe
vím jak hasit žár
ale duše mě už zebe
ta kterou jsi mi dal
Snad kdybys to tak chtěl...
a vážně jsi to bral...