Odstavená kolej

Anotace: pocit zmařenosti, ujetého vlaku

Člověka čeká dost smutných chvil,
prázdných natolik,
aby své chyby pochopil.

Asi má to tak být,
že čas bude léčit rány duše i těla,
ale čas plyne.
Nebezpečně. -
Jen to jsem říct chtěla...

Slyším zvuky tmy.
Jsou prázdné
stejně jako můj žejdlík života.
Tolik jsem toho pokazila,
mohla zlepšit,
ale nešlo to.

Údery rafiček ve mně vzbouzí pocit ujetého vlaku.
Řítila jsem se strmě životem.
Jak šílenec v náklaďáku.
Rychle dovézt svou zásilku do přístavu.
Ale pro své vlastní chyby
se tam už nikdy nedostanu.

Krb, ke kterému otop nosila jsem už nepodpálím.
Nezahřeju lásku, pro kterou jsem žila.
A sebe zahřívat?
Zůstanu v zimě, prázdná, otužilá.

Jen vrásky mi budou skákat
jako dalmatinovi skvrnky černé.
Vím, že nikdy nenajdu mužské srdce
Oddané a věrné.

A pro moje chyby vzteklé agrese
Zůstanu stále, až do smrti
Na rodičovské adrese.