Svět zolovnatěl oblohou

Svět zolovnatěl oblohou


utichl schoulenými ptáky
divná nálada
zaťukal kapkami na střechách váhavě
zašuměl stromům do uší
neklid
za puknutým mrakem vykřiknul
purpurou popelem s růží antracitem
úžas
tváří se jako tygr před útokem
vyčkává
napětí
dnes ještě neskočí
však jednou
strach