Nahlédni

Když chodíváš po moři,
zvlhlou vůní solí,
dotýkáš se
jeho hladkých kamenů,
posloucháš,
jak rackové švitoří,
v ozvěnách drolí
hloubky horských hřebenů.

Až na mola v zátoce,
chodíváš podél sadů,
mezi konečky stébélek
prohlížíš slupky ovoce,
podle odstínů hávu
vybíráš jeden z plodů,
ochutnáváš šťávu
uvnitř sladkých jadérek.

Když zdoláváš sopku,
procházíš nitry vytékající lávy,
když zapaluješ svíčku,
plamennými průplavy
poznáváš sílu knotku,
kousek po kousíčku.

Když otvíráš ořechů skořápky,
když proplouváš oblaky,
paprsky, bouře a dešťové kapky,
poznáváš východy i soumraky.

Když chodíváš po tom světě,
stránkami knih, květy moruší,
děláš ten vzácný skutek,
když čteš mou větu po větě,
copak ty chápeš,
co je uvnitř jejích slupek
a díváš se taky
do hlubin lidských duší?