Nostalgie

Anotace: Jak jednou budeme vzpomínat...

Po chodbách běhala mračna dětí,
nevidouce, neslyšíce jak ten čas letí.
Nepočítaje kolikátý v jejich životě napadl sníh,
a já býval kdys jedno z nich.

V zahradách běhala mračna dětí,
nevidouce, neslyšíce jak život letí.
Nehledě na mrtvé plody, co žily kdys na větvích
a já býval tenkrát jedno z nich.

V ulicích chvátala mračna lidí,
myslíce na sebe a ne na podstatu bytí.
Měli v plánu číst ještě mnoho knih.
A já jsem byl kdys jedním z nich.

Po světě chvátala mračna lidí,
nevnímaje, co skutečně na Zemi vidí.
Plánovali si být ještě učitel, či mnich.
A já býval kdys jedním z nich.

Po Zemi chodí teď mračna starců,
Myslíce na život a rychlost času.
Přemýšlí, kolik jim asi upláchlo knih.
No a já jsem teď jedním z nich.