Opouští zima své síly,
hoří tu na poli mák,
ležím pod oblakem bílým
a hledím na souhvězdí drak.
Přemýšlím co jsem kdy dělal,
co dělám a dělal bych rád,
jak pěstoun u odrostlých telat
chci roztančit ohradu z klád.
Utratit z kapsy,co ještě,
zbylo tam na dně,čert ví.
A na závěr v průvanu deště,
vypláchnout nejeden splín.
Nasázet les plný hřibů,
zapřáhnout několik mul,
má ústa jsou rotace slibů
a v kalhot jen puberty půl.
Co naplat!Říkám,co ještě,
vždy pití pil do dna,to vím.
Dnes ústa v průvanu deště
si vymývám nejeden splín.