Čtu nahlas mezi Tvými řádky
hraju tvou podivnou hru
co s lidmi jsi hrát začal
dívám se dopředu
a neohlížím zpátky
co by sis s výčitkami
mými asi počal
...
Jdu po cestě rovně
a nikdy nehrbím se
maminka říkala,
že to hezké není
jdu po své cestě
aniž někde zastavím se
neohlížím se
a nedoufám
že se něco změní
...
žiju si tak jak potřebuju
a jak se mi to hodí
jdu si za svým cílem
a nestydím se
nic špatného na tom není
...
Má cesta
je rovná
bez kamení
a já
s rameny vzhůru
si kráčím
sama, tiše
po ní
...
takhle se občas cítím, i se tak občas na věci dívám.. je zvláštní jak ti někdo může mluvit z duše.. díky za ty pocity .ST
02.09.2010 03:59:00 | Veronika.P