Deštěm z Tvých mraků,
Tvé srdce je větrem zrozeným ze soumraku,
vzpomínkou na rosu
pomatenou z léta,
na dlouhé vlasy
z měsíčního světla,
jdeš bosý vodou i ohněm
mezi střepy strachu
dotknout se křídly
hvězdného prachu...
.stal se popelem
Tvého úsměvu,
když schoval jsi smutek
ve zpěvu.
Nádherné a musím řécr, bohužel, že mi to něco připomnělo... tak trošku mě, miláčka... zlo, které se neustále mstí. ST!
03.09.2010 09:28:00 | NikitaNikaT.