U řeky Styx

Údolím stínů chodí rád,
na harfu přitom teskně hraje,
slunce mu v očích neuvidíš hřát,
zelený svit jen,temno háje,
dech jeho smrtící,
šedivý plášť ve větru vlaje.

A kolem něho velký otazník,
mluví se o něm jenom tiše,
Cháronův je to pomocník,
průvodce,do podzemní říše.

Nikdy ho nedoběhne čas,
on rány zhojí v okamžiku,
bouřlivou mysl zvládne v mžiku.

Má prapodivný zvyk.

Horoucí srdce na dlaň položí,
ono se zklidní,sotva bije,
s osudem smlouvu uloží
a pak to srdce pod plášť
něžně skryje.