Romario

Podzim zas oblékne žlutorudý šat
teplý vítr vystřídá studené mžení
večery budou dříve usínat
v mlze zahaleno ranní probouzení.

Na skelné hladině líné řeky
možná uvidím kousek minulosti
mělký dech zázraku
píseň bez konce
i bez refrénu
vzlyk houslí o půl třetí k ránu...
úzký šíp bolesti.

Tíha rozhodnutí jako němý film
zkušenost, co nejde předat
z horka na kůži jenom stín
stín, co překřičet se nedá...

Touha vyznačená na mapě podzimu
zmačkaný schnoucí otisk léta
čas posunul těžiště
a spěchá a spěchá.

Třeba zas brzy papíroví draci
na šňůrce se suky z dětských prstíků
prolítnou nadějí našich srdcí..

--------