Štěstí se utváří z nitek

Nad hlavou měsíc
tiše se sklání
pomalu se pohybuje
a vkládá se do strání
a do potůčku v lese
a do stromů všech
mě však prozatím
úlevu nepřinese
plná bolesti
oslepená
nevidím na druhý břeh
...
až měsíc nade mnou
mě políbí do skrání
až zjistím jednou
že to bylo normální
až budu věci
brát s lehkostí šneka
až jednou zjistím
že mě v životě
mnohem víc čeká
pak budu z ticha
zaujatá
tou chvílí
která bude věčná
štěstí se utvoří
z nitek nekonečna
...