Až jednou ...

Až jednou budeš smutný stát
u mého posledního dechu,
v radiu slyším country hrát,
já ležím venku, v měkkém mechu.

Do korun stromů duše letí,
křehká, jak panna z porcelánu,
zbavím svou mysl od prokletí,
smířená projdu hvězdnou bránu.

Dál budu hlídat Tvoje kroky,
kameny drtit v prachu cest,
zalévat květem letní louky,
pro Tebe hlídat smyslů šest.

Nic se tím vlastně nezmění,
jako teď, tak i po životě,
dvou duší jasné souznění
budeme ladit v stejné notě …