Nádherná zář,
zaslepí tvé oči.
Na tvojí tvař,
plamínek skočí.
Je to měsíční paprsek,
co na tebe dopadá.
A venušin náprstek,
vesmírem se propadá.
Mlhavá čára,
uprostřed stéká.
Je to mléčná dráha,
ta plná mléka.
Hejna hvězdiček,
co na nebi blikají.
Jako miliony kytiček,
co kapky rosy po nich stékají.
Třpytí se do jasné noci,
za zvuku měsíčního svitu.
A ty, tu stojíš bez pomoci,
s přáním v hlavě........si tu.
Máš-li velké přání,
v hlavě ho nenechej.
Udělej si svojí malou nádhernou BUBLINU,
a do ní ho nastrkej.
Pak jí vyšli,
na dalekou cestu do vesmíru.
Pořád na ní mysli,
a neztrácej víru.
Uvidíš co si přeješ,
se vyplní.
Jé......ty už se tak krásně směješ,
a pak že se neplní.
Ta tvoje BUBLINA,
takovích je víc,
neni jediná.
Tak jí chraň,nebo sní nezbude,
vůbec ale vůbec nic.
Cítím tam pár slabinek. Jsou to rýmy:
hvězdiček - kytiček
zář - tvář
víc - nic
Přijdou mi příliš používané. Ale nic na můl lajckej názor nedej. Navíc v mách básničkách mám horší věci.
Piš a piš, přeji spoustu nápadů.
20.09.2010 16:57:00 | René Vulkán
Moc pěkné, když jsem to četla, tak ve správném momentě jsem se usmála :-)
07.09.2010 16:47:00 | Nick Name