Stačilo vidět!

Anotace: To že napíšu básničku zrovna o Tobě, by mě ve snu ani nenapadlo. Ale z nějakýho důvodu jsem chtěla. Rozhodně to neni věnování, spíš pouhé konstatování pravdy...

Jednou takhle ze školy se svými kamarády jdu
a poblíž zastavíme se, na jednom přechodu,
společně čekáme na zelenou a já na červené stojím,
když v tom se rozhlédnu kolem a koho to nevidím!

Tebe jak si vykračuješ
a míříš stejným směrem,
za tvým hloupým kšiltem
se jen přetvařuješ a
při chůzi houpeš svým tělem.

Vedle tebe holka,
co stojí o tvůj zájem,
jestlipak už ví,
že přespáváš u kámoše,
který má podnájem?

Víš já vlastně nevím,
jestli bys mne poznal,
ale i tak byla jsem nervní
a za kamarády se kryla.

Prý si se otáčel,
ale já nevím z jakého důvodu
stejnak by si mlčel,
a já taky pozdravit Tě nesvedu!

Kde si se vůbec vynořil a co si dělal
v blízkosti mé školy, o které ani nevíš,
že tady zrovna stojí a já v ní studuji.

Ty sám si už se svou chytrostí skončil,
jednoduše tě vykopli a vlastní máma taky.
Napohled to ale nedáš moc znát,
oblečen do cool značkovejch hadrů,
za borce se máš!

Nevim, kde bereš na všechno peníze,
ale je mi to jedno,
jsi teď vlastně bez tíže,
flákáš se a "(hov*o)".

Si přece plnoletý,
dělej si co chceš,
nemáš dodělanou střední
ani nepracuješ a alimenty
tak nedostaneš!

Nevím proč zrovna já,
jsem se v tu chvíli
cítila rozhozená,
když pro tebe jsem lehce zapomenutelná.

Bylo to asi proto, že se za tebe stydím,
ne proto jak vypadáš, ale jak si blbý!
Možná jedna z vlastností, kterou si po "tátovi" zdědil!

Pamatuji si tě jen zřídka,
když jsem byla malá připadal si mi tak velký
a rád si mi podkopával nohy.
Teď když jsem tě viděla, můžu se tomu jen smát,
jsem asi o hlavu větší než ty a je vážně lepší tě neznát.

Nikdy si mi nechyběl, nestýskalo se mi a ani nebude,
i když jsme nevlastní sourozenci a vždy to tak zůstane.
Společné máme akorát přijmení a našeho otce,
kterého považuji za pitomce!

Léta tě již nevídám,
jsi pro mě úplně cizí,
raději se ti vyhýbám
a ani mě to nemrzí.

Nepotřebuji Tě a ty mne taky ne!

Mám totiž skvělou sestru,
sice mladší,
ale už teď můžu říci,
že si jí vážím víc než tebe,
si pro mě cizí
a já na ni pyšná!

Když někde řeknu: "To je má sestra!"
Nevzpomínám si na tebe jako na bratra!