Zacelil přetržená vlákna pavoučí,
příchod tolik pochmurného září,
oddálil dráhu slabému kotouči
a síla padajících paprsků na tváři
s myšlenkami se mnou se loučí,
jak jen může
krást slova ubohému písaři?
Ani náplastmi, ani lepidly,
nepotřeboval ani žádnou manžetu ,
jen zaháčkoval dírky mezi křídly
a pomalu připravoval je k odletu.
Ta křídla probudil, už je čas,
zahrál do tónů píšťalky,
smál se ten studený hlas
a radostně foukl jim pod krajky…
tu najednou ze země zvedly se,
zamávaly hustými peříčky,
mizely v nedalekém půdoryse,
kde tříštily se v kousíčky.
Opustily příboje ostrova
ty mý tichý oněmělý
spící myšlenky a slova
kam jen mi uletěly…
ST! :))
06.09.2010 22:18:00 | Krávolína