Plamen svíčky začal plát
jak když život začíná,
kdekdo se pak může ptát,
jak uběhne každá hodina.
Plamen svíčky hoří dál
jak člověk mládí plný.
Ve svých snech je víc než král
jemuž se přání plní.
Plamen svíčky v plném žáru
jak lidé, co už něco ví,
ti pustili z hlavy onu slávu,
co životy jejich nenaplní.
Plamen svíčky zabliká
jak varování nejvyšší,
že do pořádku dát se má
vše, zvlášť vztahy k nejbližším.
Plamen svíčky skomírá,
konec brzký nastane.
Vždyť každý člověk umírá
- vše ho bolet přestane.
Plamen svíčky dohořel.
Jsme už kdesi v dáli,
snad ve snovém jsme kraji,
kde každý z nás být chtěl.
Plamen a život - vždy zajímavé téma, docela pěkně jsi to vyjádřila, i když verš trochu pokulhává - ale i tak chválím
08.01.2007 21:35:00 | koloušek
Svíčka-život je často používané, ale tohle je nápadité. Mě osobně se to líbilo, i když to rýmování na konci mě taky zaskočilo.
Jinak k té mojí básni. Za tou kápí jsi měla být opravdu ty, je to jako strach z vlastní identity. Ale nevadí, že to vyznívá i jinak.
18.01.2006 21:05:00 | jannas
trochu moc používaný přirovnání život-plamen ale to nekazí můj pohled na tvou báseň. líbí se mi.
07.01.2006 20:22:00 | kulishak
Líbí líbí....jenom ta změna v rýmování je na konci, taková nečekaná a mohla by kazit dojem...ale tak to rád překousnu. Měj se. AhoY
07.01.2006 18:30:00 | Ahimsa