Dlouhý čas mezi spánkem a bděním,
zdá se být srdcím osamělým,
když krásně věčný prostor pro sny,
je zčista jasna náhle těsný...
A slova ve rtech uvězněná,
jsou jak země bezejmenná.
A slova psaná tíhou duše,
znějí jako z dálky ,hluše...
To průvan v srdci větrá žal,
co gejzír citů zanechal.
A člověk oči zakrývá si,
před láskou však není spásy...
naplňují mne vesmírnou krásou jen se na ně dívám
13.09.2010 20:04:00 | Lilien
nikdy tvých veršů nemám dosti
13.09.2010 20:03:00 | Lilien
Průvan v srdci větrá žal...takže:větrat,usmívat se na svět a randit!
11.09.2010 00:39:00 | Zorenka Ježková
Průvan v srdci větrá žal
kdopak ho v něm zanechal?
Život plyne dál a dál
přinese ještě lásky šál
zahřeje duši v chladu
již nikdy nepozná zradu.
10.09.2010 23:27:00 | CULIKATÁ