STOH

Vlajou věnce bílého chmíří,
v zelených dálkách,kopců a soch.
A žlutavý prach všude se víří
a libou vůni zanechává stoh.

Nádech trávy sečené,
Zrosené půvabem mladých žen.
Mužné srdce chlapců zasněné,
Tak si šáhni,taky si kousek vem.

Do měkké slámy uvadá,
i poslední nevinný kvítek.
A šero nádech vášně dodává,
A chvějí se těla těch už né nevinných dívek.