Holčička nebo anděl?!

Anotace: Tak nějak báseň z období, kdy jsem opouštěla jednoho velmi skvělého človíčka a bylo mi smutno...dálka je hrozná věc..snad se bude líbit :-)

Holčička nebo anděl?

Vidím holčičku v místnosti krásnou..
..je jako anděl
každý by řek:že nad ní všichni žasnou,
že je jako motýlek.

Pomalu přistupuji blíže,
co to vidím,je to klam?
Nebo kdo jí vidí,klame každý sebe sám?!

Nemýlila jsem se,je krásná..
na jeden krok od ní stojím..
obléhá nás jen ta místnost černá a prázdná.
Ne,já se nebojím.

Chci se jí podívat do očí..
..zakryje se.
Jako by se něčeho bála..
..a zamyslí se.

Chytne mě za ruku mou s pláčem..
..obličej jí stále nevidím.
Jako by jsme se vrátili časem.

Objevujeme se na louce..
..cítím květiny
Ona ukáže na chlapce..
..že by to byl ten její jediný?

Jsem z toho všeho zmatená.
Kdo je vůbec ta holčička bez jména..
..proč jsme se vrátili s časem?
..nevím,přemýšlím...

Co jsem viděla dále?
Radost střídal smutek..
..vidím,jak jí lidé ubližovali,
ale ona myslela vždy jen na dobrý skutek.



Lidé jí zrazují a klamou..
Ani matka jí v ničem nechce věřit..
..nejšťastnější by však byla právě s mámou.
Říkám si:Jak tohle mohla přežít?

Kdy byla v životě vůbec šťastná?
Snad s tím chlapcem..
..její duše však zůstala prázdná..
..když jí musel dát sbohem.

Slza mi skoro ukápla,když tu...
Vracíme se zpět,
už nikdy nechci hrát tuhle hru.
Vracíme se zpátky na svět.

Objevujeme se opět v té místnosti..
..tmavé a šeré.
V tu chvíli se holčička odprostí..
..otočí se!

A co vidím...
Z holčičky je krásná dívka-žena.
Na nic radši nemyslím.
Jsem překvapená!

Jsem to já...
Dívám se sama na sebe a brečím!
Komu za to vděčím?

Pohladí mě po tváři a řekne..
neboj,teď se už jen vše v dobré obrátí
a štěstí se ti navrátí.

Usměje se a slunce proráží v místnosti prach
..rozplynula se jako mlha,
a mě přešel ten strach.

Už se nebojím...
Nebojím se ničeho zlého,
protože vím...
že mám svého anděla strážného!!