Vzdala jsem věcí pár: například život s tebou!
O děti dřív ses rval, teď postoje tvé zebou
Byls slibů téměř král, prý co je tvé, jim patří
Z těch slov zbyl pouhý cár, teď s lakotou se bratříš…
Vzdala jsem věcí pár: z nich jedna víra v tebe!
Na city s´dobře hrál, teď lhostejnost tvým chlebem
Byls plků generál, že děti jsou tvé štěstí
Z přetvářky stavíš val a jedem hada chřestíš…
Vzdala jsem věcí pár. A celkem mě to bolí!
Slova s´vždy cukroval a skutky sypeš solí
Byls tím, kdo machroval, jaká je láska tvoje
Jsi dětem otec Žal, co skrčen prchá z boje…
slova jak vodopád v žilobytí
nenasytí se sliby
smotané v cívce
doufám, že je to jen fikce
ST!
13.09.2010 22:19:00 | hašlerka
procházím se tvými stesky
zemitými
kde rýmy jsou ozdobou smutku
skutků když slova umřela
pak je jen žena
stařena
co do v srdci drápe
kousky dříve láskyplných stěn..
vem si
sílu..ze mne..
ST
13.09.2010 21:17:00 | Mbonita
Šuměnko,jako vždy krásně napsaná a Tvé myšlenky životní etapy mi mnoho připoměly:((.St.
13.09.2010 12:17:00 | CULIKATÁ
Smutná, ale moch hezká po stránce zpracování, takže: byť při čtení téměř mrazí, zároveň cosi příjemně hřeje (mj. i upřímnost autorčiny výpovědi).
13.09.2010 11:40:00 | Špáďa