VSKUTKU

Konečky bouře tetují,
asfalt, který vydechuje páru,
co sráží do slz v kalužích.
To mraky zase litují
a smutek padá z nebe k ránu
a slzy rosy umírají na růžích.

To slunce bere jím život,
to síla tepla odpařuje poslední zbytek smutku.
Je to tak,má to svůj důvot,
VSKUTKU?

Neni to jen hra,
na život a na smrt
a co mi dva,
a co mi dva,
PRÁSK A DO MOZKU VRT.