zpátečnicky...

do zvířeného vzduchu
jsem zašifroval odpověď
aby si našla své otázky
ale pak ji spolkl vítr
a odletěl tam
kde slunce nevychází…

teď sedím na pneumatice
s duší na kolenou
a prohmatávám ji
jestli neuchází...

tys počkala
až se prach usadí
a teď s úsměvem v dlaních
růžová jako vlčí dáseň
přelud o kterém někdo druhý sní
jako cáry ohně
co nepálí jen tě pohltí
opřená lokty na kameni
sleduješ chvění
a luštíš otazníky…

upekl jsem ti z radosti
makový koláč
během tornáda
ale když jsem ho vytáhl z trouby
rozmetal se na kousky...

ty jsi však trpělivá
a jeden po druhém
sbíráš zpátky....

uvařil jsem vejce
ale když jsem chtěl vnitřek vrátit
do stavu tekutosti
pořád mi zůstával
bílek se žloutkem
v nehybné strnulosti...

ty jsi však neúnavná
stojíš v zahradním postřikovači
kropíš a mícháš jedno s druhým
a oboje balíš do skořápky...

rozřezal jsem
svou hlavu na díly
a z dílů poskládal movou
se svými zákonitostmi
tvořící vlastní paradoxy
objemnou nejmíň jako zeměkoule
ale stále mi do ní něco chybí...

ty se ale řídíš intuicí
otvíráš mne
náhodně přepisuješ řád
pravděpodobnosti
a to se mi líbí...