Ztratila jsem se ve světě,
mezi Miluji Tě a Jsi můj přítel.
Ztratila jsem se ve světě,
a pomalu ztrácím i Tebe.
Všechno odchází a všechno se mění,
bez velkolepé záře světel.
Bylo to tak, a už to tak není...
Můžu se ještě někdy vrátit.
Můžu si ještě připomenout ty chvíle.
Leč vzpomínky se začnou krátit.
Ty i já budeme muset jít dále.
A zřejmě každý sám...
Ztrácíme se a nacházíme v babylonech všedních dnů. Chemie lásky sice funguje, ale příliš nás pohlcuje industriální sféra, která nám bere klid. Demokracie je vlastně jen pro bohatý a že ten zbytek vypustí duši? Přijdou jiní... Jo, to člověka moc nepotěší...
16.09.2010 17:29:00 | ROMAN LOHNERT