Dáma z Elche

Jsi jak dáma z Elche na podstavci kamenném
v tom prapodivném kraji
a štěstí, láska se tě asi bojí.
Tam v tom kraji pod Elbrusem
a život běží chvíli cvalem, potom zase klusem.

Jsi jak dáma z Elche
když ráno vstáváš
a večer v smutek upadáš.
A s černou nocí jen slzy na polštáři
i Měsíc pak venku smutně září.

Jsi jak dáma z Elche
tak zcela osamělá
a zimou, chladem se třeseš téměř celá.
Tak sama ve svém hradě sovím
proč tak smutná, tak to ti sotva povím.

Jsi jak dáma z Elche
tak sama téměř bezejmenná
s tou tváří co je vskutku němá.
Ta tvář, jak bysta na podstavci kamenném
ta tvář, vypovídá o srdci tvém zhrzenném.

Jak dáma z Elche...