Odře se můra o tmu skleněnou,
Nahnou se mraky,když padá sen.
Zrcadlo s krásou uvnitř zasněnou,
Ožije,když tma utopí den.
Nastává čas snílků,
Co unavení,umírají pod tíhou noci.
Je to jen pár vteřin,snad chvilku,
Kdy všechny myšlenky a činy zhmotní se v cosi.
Říkáme jim sny,
Jsou tak nádherné,skutečně neskutečné, návykové.
V nich můžeš být králem i bláznem.
Můžeš létat,žít ten nejkrásnější život…..
V tom,
Někdo tahá tě za ruku,křičí vstávej….
Procitneš…..
Realita!!!
Mno, řekla bych, že je to tak, jak píšeš... každý sen končí, ale s novou nocí znovu začíná. ST!
20.09.2010 08:17:00 | NikitaNikaT.