Labuť

Jako labuť,
i já bez Tebe umírám.
Jak málo stačí ke štěstí,
oči plné slz zavírám.
Jako labuti bělostně se lesknou pera,
i má tvář byla závojem slz zahalena.
Dala jsem Ti sebe samu,
upřímně a s důvěrou,
uvěřila Tvým milým slovům,polibkům a dotekům.
Hloupá,jako ta labuť,
v opojení vyměnila chladnou vodu za pevný břeh.
Teď tu stojím,
slabá a sama
a nikde ani potůček...