zarputilá...

Anotace: když vás někdo nechá na holičkách...

u rušné ulice
na plané třešni
brzy po odkvětu
okvětních plátků
jedna malá holka
zůstala holá
a místo zrání
odpadla...

město plné pozlátka
na tebe zapomělo
a ty nechtěná cestovatelka
v útrobách ptačího volátka
byla odnesená
za hranu světa...

tam ve stínu
krakenovitých listů
statných bolševníků
sis chvíli připadala osamělá
ztracená
izolovaná...

nic však nevypadá
jak se zdá...

všechno se mění
vlaky z železničních tratí
přiváží skryté kočovníky
z exotických zemí
a v opuštěné zahradní kolonii
na rumišti
mezi starousedlíky
odboj sílí...

tam v té
bezinkovo kopřivové buši
regeneruješ
a všechno co lze využiješ...

zatímco melancholický zvěšinec
visí z pískovcových zdí
a umně zastírá okolí
uvnitř je čilý ruch
hutní vzduch
vyrostlice zlatobýlu
ti dává sílu
malá netýkavka
z mongolských stepí
všechno slepí
virtuózní křídlatka
ti předá schopnost zarůst cokoli
a klony rybízu a meruzalky
nenápadně zabírají území...

a jednou
to pirátstvo v čele s tebou
lvicí s rudou hřívou
vládkyní areálů
zkrachovalých továren
vtrhne do měst
jako povodeň
která po bahnitých dnech
šíří své výhonky všude tam
kam ještě nedorazila
a s pralesní dynamikou
squadra tvých věrných harcovníků
převálcuje
všechny ty choulostivé keřnatce
i sterilní trávníkáře...

pak se zas usměješ maličko
má zralá Holičko...