pod kůží...

na potemnělé hladině
se topí krvavé paprsky
dnem zestárlého zlatohlavce
a pod vodním zrcadlem
v netušené hloubce
vytryskla intuice...

sedíš na křesle
z dob dávné renesance
v paví róbě
s vlečkou opalizujících per
obtočená ostnatým drátem
v očích tér
přehlížíš prostor
jako plachtící raptor
koženou rukavičkou
se dotýkáš mé tváře
a říkáš
posaď se...

donesl jsi mi co hledám?

madam
pro vás to mám...

prošmejdil jsem
mnoho světů
jako věčný amatér
pátráním po noze spanilosti....

prý se říká
že ono chvění v ní
se jednou vytratí
avšak dobrý dialog trvá
ale
také se tomu říká
slasti
prostě proniknout k někomu
až do morku kosti...