došlapy...

v kulisách podvečeru
na starém molu
z trámů vybělených solí
vezeš si kočárek s loutkou
malého chlapce
z bludného kořene
a na konci u vln
s ním usedáš v náruči...

má průzračné oči
a otevřenou hlavu
pozvedáš jej
proti zrudlému slunci západu
možná ho oživí a přijme
tak jej posíláš
a díváš se
než ho oceán pohltí...

po letech dospívání
přijíždí loď
a ty zas kráčíš
po tom molu
plná vnad a chutí
míjíš kněze
co se za Tebou otáčí
až se zapoměl modlit
za šťastný návrat lovců ryb
a ty pomáháš vykládat
bohatství úlovku
aniž tušíš
co se v sítích uchytí...

náhle pocítíš
v podpalubí chvění...

on šlápl na trámy
až slastí zapraskaly
podává ti loutku
zabalenou v plátýnku
a ty vzplaneš
ohněm úsměvu
z koutku jeho očí
severních sluncí...