BÁSNICKÁ ÚCHYLKA

Ani ti nedovedu říct,
kolikrát jsem zhřešil.
jen pro tu bolest osamění.
Všechno je jednou poprvé
a možná taky.................
.............................není.

Znáš ten pocit,
ten pocit,
co uvnitř v tobě pláče.
To je právě to osamění,
nejlepší doba ke tvoření,
nejsilnější pud na umění.

Takové básnické bláto,
prostě humus.
A v hlavě,na papíře rodí se zlato,
jednoznačně slohový brutus.

Slova co berou dech
a rýmy co doženou tě k slzám.
Celá staletí schovají se ve snech
a nebe ustoupí mlhám.