Utopení

Je to 631 minut
tisíce nadechnutí
a stovky
slzného deště
špetka srdcoprachu

Kdo věděl
zda bude nějaké
‚ještě‘
do vzniku krachu

Sluneční paprsky
se lámou
o okenice mých
víček

A ta duha omotaná
do cesty tvé
zřejmě zapletená
tak jako v záhoně
petrklíče
či planá růže

Dlaně zmáčené
jak vodník v náhoně
s otázkou
zda utopit mne
tohle může?