Vyprávím svému stínu
o zlatých pažích,
které mě objímaly,
o náručí hvězd
ukrytých v Tvém srdci.
Smutek..
co na listu lípy padá
na kamennou tvář minulosti
Slunce ještě svítí,
když roztávají srdce
Roztávají..
do bezbřehé lásky
Život..mění se jak barvy
k setkání dvou duší
Vítr snad odvane z nich
..vnitřní smutek
A ticho..mé v něm uslyšíš,
co na noční obloze dnes,
s láskou,
bude zářit jen Tobě do oken.
Tý jo, jako by mi vypadla ze srdce. Akorát, že bych to tak hezky nenapsal.
1***
05.10.2010 15:16:00 | Dračičák
Někdy místo větříku by na ten smutek byl potřeba hurikán..ale on ten podzimní vítr taky udělá svoje :-)
28.09.2010 21:07:00 | Chancer
Cítím, že ti začaly chybět procházky kolem Labe. O tvých psech to vím už dávno! :o))
23.09.2010 17:49:00 | Zasr. romantik