Když zavřu oči, otevřen spánku
v dálce pak ztrácí se známý můj svět
pak najednou myšlenka otočí stránku
slyším zas, vidím zas, prstů mám pět.
Známé mi tváře prazvláštně činí
ba i já zdám se sám sobě cizí
pravda je lež a stejní jsou jiní
skutečnost mění se, občas i mizí.
Co je to se světem, je celý naruby
pravidla neplatí, chaos tu velí
vědomě řítím se do vlastní záhuby
postupně ztrácím se, ztrácím se celý.
A hle, slunce, pálí mě zpod víčka
znovu jak poprve procitám ze spánku
zas další den, ta ohraná písnička
cítím tu svěžest plující ve vánku.