a já a město

Na zdi
bíle se skví je čerstvě
natřena a tam
ztuhlý pták
holub
kdokoliv
jen tuším
pod ním kameny chodníků
jen matně
tvrdou tuhou obkresluji
složené perutě
snímám poslední masku
než se rozplyne

nad střechami
zas
zbytky šedi a od řeky
od řeky to vane
zítřkem změnou a rozkladem
až omítka popraskává
pučí v ní plevel
stoleté tlení
nepřestává
je před námi
opět.