jen padá sníh
jen padá sníh
slunce jak oloupanej pomerač
na bílym ubruse promáčí světlo
skvrnama, co nejdou prát
a tiše padá sníh
do tvejch rezavejch vlasů
já jen čekám kdy sykne bolestí
až lehne do těch žhavejch uhlíků
a zemře tak samozřejmě
jak všechen náš čas v hrstích,
co sme na poslední chvíli
stačili nabrat
a tiše padá sníh
na naše solí roztrhaný rty
co mlčej, když mluvěj oči
dva němí vojáci svejch zemí
s výložkama ze sněhu
balíme padlou lásku do svejch šál
a tiše padá sníh…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Pokud maluješ stejně jak píšeš básně, o endorfin asi nemáš nouzi...nebo spíš lidi co se na tvé výtvory koukají, popřípadě je čtou! Z pohledu šíleného rádoby umělce s barvou za nehty a pokojem plným zaschlých štětců je tahle báseň krásná...
14.01.2006 19:13:00 | Trdlo
teda! nádherný metaforismus!jsi čarodějem fantazie, moc moc krásný čteníčko:-)
09.01.2006 16:23:00 | Markét
