Zaplatím vším, co mám!
Zaplatím vším, co mám!
až vlezlý mráz všude štípe...
a mně je opět plačtivo
i se zdravím to nějak skřípe.
A proto sedím a přemítám,
proč cítím tak nekonečný smutek,
možná jen z rozmaru vzlykám,...
spíš chybí mi konejšivý dotek.
Už zase pláču a naříkám,
stále veliké mé hoře je,
celá se zimnicí zmítám,...
nikdo mé srdce nezahřeje.
Horší je, že netuším,
kde štěstí ukryté mám,
ale až o něm uslyším,
zaplatím vším, co mám!
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskParáda…tahle báseň je top. To se mi tu moc nestává, ale krásně jsem se v ní rozplynul…
08.11.2007 16:46:00 | kouzelníček
Pěkný, zvášť poslední sloka je silný kafčo... A dík za komentík.
09.01.2006 19:03:00 | Bajaja
A taky už bych se mohla naučit psát, v těch překlepech myslím zamrznou a rozzářit, což jsi samozřejmě pochopila, jen mě tlačil čas:-)
09.01.2006 18:27:00 | grázlík
Netrap se holka po zimě přijde jaro a s ním opět slunce vysvitne a každému z nás zas naděje svitne, na štěstí, na lásku, na kousek štěstíčka, tak vydrž čekat, je to jen chvilička:-). S jarem nám do duší přijde zas ten krásný, teplý, milý čas. Tak neplač pro štěstí neb slzy Ti zamrnou na tváři a pak už jen Ivan z Mrazíka musel by Tvou tvář rozřářit, tak přeju smutku míň a do duše pořádný kus radosti, život je velká síň, tak nekaž si jí starostmi. S kusem velkého tepla zdraví Grázlík
09.01.2006 18:24:00 | grázlík
Dala sis překrásné jednoduché jméno ONA.
Sem tam člověk cítí velké prázdno a to časem vystřídá docela jistě radost. Máš ji před sebou
09.01.2006 17:15:00 | Hanina
vím, jak zní teď tvůj hlas,
neschopen tempa živého,
jak slzy dohání ztracený čas -
nech je schnout a vzpomeň slova vlídného,
nech promítnout barevné obrázky,
zapoměň na odstíny černé -
zodpověz si bez slz otázky -
sic ty skreslují krásné, upřímné a věrné...
držím palečky, ať je líp, a piš piš piš...potěšíš:-)
09.01.2006 16:54:00 | Markét