Slova

Cítíš jak se ti slova vpíjí pod kůži
vnímáš každou souhlásku intenzivěji
Zorničky pocitem nepopsatelným se zúží
poddáš se opět palčivé beznaději

Uvědomuješ si pravdivost těch slov
nalháváš si, že realita není
Srdce tě zebe, jako zrezivělý kov
i přesto se prý stále ještě cení

Doutná v tobě poslední spálený kus lidkosti
dusíš se kouřem - a nalháváš si, že je to láskou
Však splín tvou chvilkovou radost opět přemostí
opět se staneš bezejmeným stínem s šedou maskou