Mrazení

Období se střídají,
léto, podzim, zima,
je tu opět chlad a mráz,
nevlídné to klima.

V létě bývám člověkem,
čas však plyne skokem,
je tu zase zima, mráz,
já jsem opět vlkem.

Nenávidím zimu,
chlad na kůži zebe,
ta bolest když se měním,
ztrácím část sebe.

Sleduji tě tiše,
z hlubin lesa,
i ty mě vyhlížíš,
mé srdce plesá.

Zas blíží se zima,
chlad je jako v hrobě,
já se však proměnil,
jen kvůli tobě.

Znala jsi mě dosud,
jen v podobě vlčí,
však poznala jsi mě
podle mých žlutých očí.

Náš první polibek,
jsme spolu prozatím,
naslouchám vytí vlků,
už brzy se k nim vrátím.

Už cítím zimu,
v níž hrozba se skrývá,
nechci tě opustit,
však co mi zbývá?

Zima je nelítostná,
už blíží se proměna
a já budu znovu vlkem,
vlkem beze jména.

Tenhle rok bude,
mým rokem posledním,
příští léto už se
v člověka nezměním.

Čas plyne rychle,
podzim líně zívá,
ach, lásko, ty netušíš,
jak málo času zbývá.