vzpomínky

a najednou není čas ztrácet se v polích
plní je mlha
my utíkáme za světlem
jako nejprimitivnější živočichové
hýčkáme si vzpomínky
ty kusy oblohy, co kdysi hřály
teď jsou spíš jako nezadané tanečnice
berou podpatky do ruky
a odchází
hudba hraje, vřava nedovolí postřehnout to
a my chceme cítit jak kdysi hřály
chceme s nimi znovu tancovat
něžně je vést
chceme zapomenout
jak zapomínáme
měníme jejich hedvábné šaty na cáry
chceme tančit, ale nenacházíme melodii