skákající...

ležím zády na prkně
skokanské věže
pár metrů nad vodou
osiřelého koupaliště
a dívám se zakloněnou hlavou
na pestrobarevné listí
co plachtí ke svému nebi
na hladině..

z apliónů
se linou zvuky
šumivých tónů podzimu
když tu náhle
je přehlušily kroky
pootočil jsem oči
a tam poskakuješ ty
v šatech umně spíchlých
z lučního kvítí
s balónkem tuleně...

zastavilas
kousek ode mne
rozložila trojnožku
zručně nasadila zrcadlovku
rozvěsila pár lampiónů
a zvolala Haló pane!
ráda bych vás zvěčnila
do svého měsíčníku
co dělají lidé po létě...

já se překulil
odhodlaně
bleskem skočil šipku
až k tobě
a od té doby plavu
v tvé hlubině...