Životní.....

Ztrhaný obličej,
po probdělé noci....
Napoví,
čím si prošla....

Zase další hádka,
tak utekla...
Z boje,
snad po sté....

A noci,
ach ty temné noci....
Skrývají svá tajemství,
někdy až příliš děsivá....

Seděla na zastávce,
a kouřila....
Slibovala si,
že už víckrát neuvidí její pláč...

Přišel k ní,
zahalen temnem...
A páchl,
samotným peklem....

Vše se seběhlo tak rychle,
dal jí ruce na ústa....
A smál se,
když kolem sebe házela rukama....

Násilně táhl jí,
pryč od světa...
Tam kde může znásilnit její tělo,
a na kousky rozbít její duši...

Křičela,
plakala....
Dusila se,
a snad tisíckrá se modlila...

Když jí násilně trhal oblečení,
a chroptěl nad ní blahem...
Když skončil,
utekl do tmavé uličky...

Jakoby nikdy nebyl,
jakoby se nic nestalo...
Jenže ona,
špinavá, zničená...

Nemohla popadnout dech,
klepala se zimou....
A její víra,
vzala za své....

**Tam pod oblohou,
plného hvězd....
Leží malá princezna,
a z její duše zbyly jen střípky...
Co nikdo nesesbírá,
a nepokusí se vrátit je zpět...
Navždy jen,
bude v temnotách bloudit....
Bát se věřit,
a svou lásku někomu dát**