NEBOJÍŠ SE? LŽEŠ!

Anotace: ...byť si to nepřipouštíme, téměř každý má v koutku duše strach ze své vlastní smrti...

spolknu tu protivnou ranní slzu
která mi zavazela v oční jamce
tu maličkou slanost na rtu
kterou políbil stín anděla
nad mojí unavenou hlavou
skryl mě v tmavém koutku
vysoko, jak dopadal bez křídel
a křičel ústy prokletých
umíral s údivem
a když se potkal
se zemskou tvrdostí
seběhli se k němu děti,
které obdivovaly, jak
nádherný je zblízka

... když leží hlavou k zemi
a nikdo nevidí ten zničený
obličej ...

i andělé mají své životy
i andělé umírají v děsu

... a kdo se nebojí smrti,
byť v koutku duše každý, ...

ten se lží se potkává,
i když si to nepřipouští

...a myslí si své...